Turning Point: Fall of Liberty

Nadějného titulu Turning Point: Fall of Liberty jsme se měli dočkat již loni, nakonec však došlo k několikaměsíčnímu odložení a nyní je poměrně zřejmé proč. Jednak hra není optimálně dokončena ani nyní, jednak by se v zástupu skvělých akcí loňského závěru roku ztratila. Přestože ji mnozí pasovali po bok takových hitů, jakými jsou Call of Duty 4, Crysis či dokonce Bioshock, tedy stříleček prvotřídní kvality, nakonec se z takto přemrštěných očekávání vyklubalo pouze zklamání. Studio Sparks Unlimited potvrdilo, že ještě nepatří k vývojářské elitě, což si málokdo před vydáním uvědomoval. Navzdory veškerému hypu, kdy se to v médiích preview na Turning Point jen hemžilo a hráči tak mohli mít pocit, že se chystá něco výjimečného, přišla jen lehce nadprůměrná akce. To sice samo o sobě není špatné, když se podíváme na opravdové špatnosti typu Hour of Victory či Blacksite: Area 51, jenže tady jsme zkrátka čekali něco více. Měl to být jeden z jarních hitů, ale zůstalo to jen u rychlovky na jedno použití, která si takřka určitě nezíská větší věhlas. Tolik krutá realita na úvod, nyní si pojďme podrobněji projít jednotlivé herní aspekty.

   

Zápletka, děj, příběh – to jsou pilíře, o které se měl Turning Point opírat. Mnohé bylo známo ještě před vydáním a nutno dodat, že právě alternativní historie po desítkách obyčejných válečných stříleček nás vábila. Jaké by to asi bylo, kdyby někdejší diplomat a budoucí válečný předseda vlády Winston Churchill roku 1931 nepřežil nehodu s taxíkem, kterou skutečně absolvoval, ale ve skutečnosti vyvázl jen s pochroumanou nohou? Autoři svou fabulaci dovedli ad absurdum a prostřednictvím hry tvrdí, že by to znamenalo katastrofu v podobě nacistického rozmachu. Hitler by nejprve ovládl celou Evropu, odkud by se odrazil do Asie a poté se vydal na Ameriku. Ale to už jsou první momenty hry, kdy se píše rok 1953 a dělník Dan Carson zrovna se svými kolegy staví další mrakodrap na Manhattanu. Jenže tu je zaskočí burácející motory, a když pohlédnou na oblohu, vidí, že je doslova poseta německými vzducholoděmi (na nich si autoři doslova zakládají – jsou všude), stíhačkami a bombardéry, jež stavařům začínají létat kolem hlavy. Netrvá to dlouho a všude kolem se množí ohlušující výbuchy, konstrukce lešení se třese, sem tam spadne nějaký ten trám a jediným úkolem Carsona tak je dostat se do bezpečí.

   

Ačkoliv bezpečí není to správné slovo – jen co se mu podaří zdolat několik pater lešení a ocitne se nohama pevně na zemi, potkává prvního Němce, který se ke své smůle tak trochu zamotal do padáku a než se z něj stačí dostat, už mu Danny s vaší pomocí kroutí krkem a hází ho dolů z nedostavěné výškové budovy. Ještě že tu po náckovi zbyl první pořádný kvér. Tato první bojová situace indikuje, že ne vždy se v Turning Point musí bojovat s pomocí střelných zbraní. Jsou tu i kontaktní údery, jež se někdy skutečně hodí na dodělání nepřítele, který je nebezpečně blízko. Ještě lepší ale je, když se vám rychle nebo nepozorovaně podaří k Němci dostat a stisknutím interaktivní klávesy ho vzít jako rukojmí, respektive živý štít. Jeho parťáci nejprve neví, co si počít, pak začnou střílet, což odnese především jejich kamarád. Je ale pravdou, že na provádění podobných manévrů měla být hra mnohem více uzpůsobena, protože až příliš často dochází k přestřelkám na větší vzdálenost.

Důvodem je především podivná umělá inteligence německých vojáků. Zpočátku se vám bude zdát, že vlastně není špatná, protože se před vámi protivníci budou krýt za překážkami, vykukovat jen občas a někdy se i pohybovat. Jenže brzy z jejich chování ucítíte přísně nalinkované algoritmy, které se mění strašlivě málo a činí tak z pohybu vojáků jasně předvídatelnou záležitost. Obvykle navíc boj probíhá tak, že naběhnete na nějaké prostranství, přičemž prakticky odnikud začnou vyskakovat náckové v podivných oranžových čepicích (abyste je viděli), kteří se běží schovat za nějakou překážku a nutí vás k nepříliš dynamické a na poměry arkádových akcí příliš pomalé likvidaci jednoho za druhým. Vypadá to přitom jako na střelnici, kdy se trefujete do vykukujících čepiček. Není to nic složitého, ale tempu hry by slušela spontánnějších AI. Takhle se nikdy nedočkáte toho, že by se vás Němci byť jen pokusili obklíčit. Většinou je to zkrátka tak, že hráč stojí na jedné straně prostranství a pálí po zabarikádovaných protivnících na té druhé. Jistě, lze se na ně také vrhnout a s trochou cviku je vyřídíte. Jenže to pak zase budete svědky jejich tristní překvapenosti, kdy jakoby nedokáží na váš hrdinský čin reagovat a několik sekund jen civí, než jim dojde, že by mohli začít střílet. Jenže to už jsou většinou mrtví. To se potom jeden cítí skoro jako kdyby podváděl a z řešení komplikovaných situací má pramalou radost, respektive pocit uspokojení.

   

Nedá se říci, že by autoři využívali potenciál alternativní historie na maximum. Oni ho dokonce nechávají trestuhodně ležet ladem. Co se techniky týče, nezaznamenali jsme prakticky žádné specialitky. Zbraně jsou zoufale konvenční, přestože některé vypadají trochu jinak, než jsme zvyklí (je to vůbec plus?) a mise jsou potom navrženy stejně lineárně jako v jakékoliv jiné válečné akci. Jen nejsou tak dynamické a zábavné jako třeba v Call of Duty 4. Místo prašných bojišť se bojuje v ulicích New Yorku, což by bylo příjemné zpestření, jen kdyby tahle americká metropole nevypadala v Turning Point zoufale nudně. Převládá šedá barva, budovy jsou podivně hranaté a jakési pokusy o architektonický styl art deco (můžete znát z Bioshocku) vyznívají do ztracena. Interiéry jsou pak ještě nudnější – jako by je autoři zapomněli vybavit nějakými zajímavými detaily. Jak už tu padlo – hratelnost je striktně lineární a přes zmíněné pozvolnější tempo poměrně dobře odsýpá a fandům podobných akcí dost možná bude vyhovovat. Jen tu chybí něco, co by vás takříkajíc opravdu chytlo, na co byste rádi vzpomínali. Je tu sice několik naskriptovaných momentů, avšak že by vám vyklopily čelist, to se říci nedá. Zkrátka, výhody alternativní historie měly být zdůrazněny o poznání více, takhle zůstává jen monotónní, byť bezproblémově snesitelné střílení.

   

Kdo se těšil na další přehlídku krásných efektů Unreal engine 3, bude nejspíše zklamán. Popravdě, kdybychom si předem nepřečetli, že hru pohání právě tento motor, mysleli bychom si, že jde o engine minulé generace. Netušíme, zda je to způsobeno souběžným vývojem na PC i konzole nebo neschopností grafiků, ale Turning Point vypadá někdy opravdu zastarale. Ne snad ošklivě, ale textury mají často překvapivě nízké rozlišení, efekty výbuchů působí levně a to celé navíc není zrovna hardwarově nenáročné. Ve vypjatých chvílích jsme zaznamenali škubání i v nízkých detailech a několikrát hra dokonce spadla. Ukládání přitom sami neovlivníte, Turning Point tak na předem daných checkpointech činí sám.

   

Turning Point: Fall Liberty není špatným titulem, jak by z trochu příliš negativní recenze mohlo vyznít. Ta spíše reflektuje zklamání, které přišlo po velkém očekávání. Sliby totiž zůstaly nenaplněny, potenciál alternativní historie nevyužit a zůstala jen vcelku dobře hratelná střílečka, která se navzdory všemu, co jsme o ní kdy slyšeli, příliš neliší od obyčejných válečných akcí. 65%.