Nesmrtelný holohlavý zabiják – Agent 47

Jedním z předpokladů pro zápis do historických análů herního průmyslu je vysoká kvalita titulu. Velká spousta her se však již stačila přesvědčit, že jen řemeslná zručnost a výborná hratelnost nestačí – i takové kousky mohou za pár měsíců hravě zapadnout. Přinejmenším stejně důležitá je i síla, s jakou se vám ta která hra vryje do mysli, popřípadě do povědomí. Existují herní projekty, které nás lákají stále znovu a znovu. Jsou zkrátka natolik jedinečné, že na ně nedáme dopustit. Dozajista k nim patří dnes již čtyřdílná série Hitman. Co na tom, že její jednotlivé milníky zdaleka nebyly bezchybné, když čárový kód ze zátylku charismatického zabijáka máme vyrytý hluboko v srdci.

Hrdina
„Agent 47“ je skutečně jednou z nejvýraznějších a nejsignifikantnějších herních figur posledních let, ne-li rovnou všech dob. Jde o geneticky vytvořeného zabijáka, jehož DNA je kombinací genetického kódu pěti světově nejnebezpečnějších vrahů. Na zátylku má vytetovaný příznačný čárový kód 640509-040147, přičemž právě dvě poslední číslice mu dávají „jméno“ a rovněž představují počet chromozomů, které má ve své DNA. Jedná se o vysokého, modrookého, holohlavého, emoce najevo nedávajícího, neohroženým úsudkem vybaveného muže, za kterým by se nejspíš otočila každá žena. Obvykle je k vidění v perfektně padnoucím černém obleku předních italských návrhářů. Jelikož byl 47 navržen coby nechybující zabiják, jeho síla, rychlost a inteligence jsou vysoko nad běžnou lidskou normou.

Hitman Tribute
Agentura
„Sedmačtyřicítka“ byl vytvořen organizací s názvem Internacional Contract Agency, zkráceně The Agency a stal se tak automaticky jejím zaměstnancem. Mottem agentury je Merces Lucifer, což je latinský výraz pro „smrtící obchod“. Jedná se o celosvětovou, výborně vedenou a utajovanou síť organizující vraždy, popřípadě nabízející služby konečného řešení. Své zabijáky má rozmístěné po celé Americe, Eurasii či Pacifiku. Podle nepotvrzených zpráv je zastoupena i na ostatních kontinentech. Jejími cíli jsou obvykle politické, finanční či mafiánské elity, kteří jsou nedotknutelní jakýmikoliv konvenčními prostředky. Přestože je The Agency naprosto apolitická a eticky nemorální, povětšinou se snaží udržet světovou stabilitu. Chce zachovat tzv. status quo mezi národy, a proto se snaží potírat teroristické organizace i jiné kriminální živly. Primárně tak slouží jakémusi vyššímu cíli. Prsty Agentury jsou opravdu dlouhé – je napojená na západní zpravodajské sítě typu CIA, FBI či MI5. Podle všeho udržuje styky i s představiteli OSN. To vše na nejvyšším stupni utajení.

Hitman: Codename 47
Hrdina se probouzí na jakési strašlivě odosobněné klinice. Nepřítomný hlas mu říká, co má dělat a navádí ho až k tréninkovým lokacím, kde se 47 učí, jak zacházet se zbraněmi a vůbec si osvojuje všechny zabijácké techniky, jež později bezezbytku upotřebí. Nakonec zabíjí pár stráží a odchází. Rok nato dostává první úkol: má zabít čtyři arci-padouchy (Lee Hong, Franz Fuchs, Arkádij Jegorov, Pbalo Belisario Ochoa) rozmístěné po celém světě. Na své dlouhé cestě vedoucí z Hong-Kongu přes Kolumbii až po přístavní město v Německu nalézá 47 nejrůznější zprávy, které ukazují na spojitost mezi zloduchy, jež má zneškodnit.

Takřka před koncem se však od agenta Smithe dozvídá šokující pravdu. Čtyři cíle, které již mezitím stihl zabít, jsou jeho genetičtí otcové. Tím pátým je prý doktor Ort-Meyer, jenž ho na tuto otcovražednickou misi vyslal. S pomocí Smithe se tak 47 vydává do ústavu ne nepodobnému tréninkovému levelu, aby zde zatočil i se svým zbývajícím genodárcem. Ten na něj posílá celkem deset klonů typu 48, které jsou pochopitelně mnohem vyspělejší. Nemají však tak vypěstovaný vlastní úsudek a touhu po přežití – proto je 47 jednoho po druhém likviduje. Když v jedné z místností konečně nachází Ort-Meyera, myslí si tento, že jde o „osmačtyřicítku“, jež ho přišla zpravit o smrti předchůdce. Po několika výstřelech z Hitmanovy zbraně a ještě předtím, než doktorovi zakroutí krkem, vyřkne pomatený vědec svá poslední slova: „Nepoznal jsem ani svého vlastního syna.“

Přestože to tak z popisu nepůsobí, Hitman: Codename 47 rozhodně neexceloval ve vyprávění příběhu. V tomto směru rozhodně nevyužil svůj potenciál a hráči se tak o mnoha okolnostech dozvídali z externích zdrojů. Tehdejší recenze navíc vůbec nebyly nekritické a některé z nich Hitmana velmi shazovaly. Na jejich základě by si na skutečnost, že půjde o první díl veleúspěšné série, vsadil málokdo. Hra trpěla řadou bugů často takřka znemožňujících dokončení mise, což bylo ve spojení s absencí libovolného ukládání zdrojem hrozivé frustrace. Nepomáhalo ani místy krkolomné ovládání. Za všemi těmito problémy však zářil skvělý koncept. Codename 47 se spolu s Thiefem a Splinter Cellem stal jedním z pilířů stralth žánru na PC, mnozí ho z této trojice považují dokonce za nejlepší, protože v otázce úkolů, především pak jejich řešení nabídl nebývalou míru variability.

Hitman 2: Silent Assasin
47 se na konci minulého dílu de facto vyvázal ze služeb Agentury (samozřejmě jí navzdory) a rozhodl se žít klidný život na Sicílii. Vedl idylické rozjímání coby zahradník v opatství otce Vittoria. Toho však jednoho krásného dne unese místní mafie. Hitmanovi tak nezbývá než kontaktovat Agenturu s žádostí o pomoc. Díky satelitům se dozví, že je Vittorio držen v opevněném sídle dona Giuseppe Giullianiho. Podaří se mu tam proplížit, ale milovaného otce, který napraveného vraha přivedl na víru, zde nenachází. Dozvídá se, že ho mafie přemístila kamsi do Ruska. Vypadá to, že se 47 bude muset spojit s Agenturou dlouhodobě. To však nebude zadarmo – musí pro ní začít plnit staré dobré zabijácké mise, aby z vydělaných peněz mohl financovat svou hledací pouť. Otevře se tak před ním opět řada exotických lokací, například Japonsko, Malajsie, Punjab či St.Petersburg.

Co do vyprávění příběhu se autoři od minule významně polepšili a děj je tak nyní mnohem komplexnější a napínavější. Nejen to však druhému dílu zajistilo přívlastek nejlepšího v sérii. Minulé chyby totiž byly takřka do puntíku odstraněny a na trh se tak až na drobné bugy dostal bezchybný program. Navíc se ještě prohloubila herní variabilita. Po krvavém masakru už nenásledoval prostý konec mise, jen jste byli odměněni nepříliš lichotivou nálepkou „mass murderer“. Pokud jste se naopak snažili o co nejobezřetnější postup bez zbytečného vraždění, končila mise vyznamenáním „silent assasins“, kterého však nebylo vůbec jednoduché dosáhnout. Cest k cíli tak vedlo povícero, těmi nejzábavnějšími ale zpravidla byly ty nejrafinovanější, jež zahrnovaly používání převleků. Pak bylo možné se infiltrovat přímo mezi „chodící mrtvoly“, aniž by si vás kdo všiml.

Hitman 2: Silent Assasin zaznamenal ale i negativní reakce. Nikoliv ze strany hráčů, ale jednak mravokárců, jednak také zástupců sekty Sikhů. Důvodem byla úroveň s jejich posvátným chrámem Harimandir Sahib a vyvražďováním jeho obyvatel. Eidos se bránil, že šlo o pouhé hlídky, Sikové trvali na tom, že do sebe nechtějí nechat střílet, byť virtuálně. Nakonec se vydavatel omluvil a v později vydané verzi na konzoli GameCube kontroverzí úroveň změnil.

Hitman: Contracts
47 byl zraněn svým vlastním cílem, který se zdál být na jeho příchod připraven. Leží tedy na hotelovém pokoji krvácejíce z vážně vypadající rány, zatímco venku se stále větší intenzitou znějí sirény přijíždějících policejních vozů. Ty odradí i jakéhosi doktora, který se nepříliš humánním zákrokem snaží Hitmanovi pomoci od kulky. Nakonec tak 47 zůstává sám a v poblouznění si promítá již dříve absolvované mise. Contracts jsou tak z velké části přepracováním úrovní z původního Codename 47. Jsou zde zahrnuty prakticky všechny, až na Kolumbii a poslední úroveň v blázinci. Hrají se pochopitelně o mnoho lépe a intenzivněji než v prvním díle, ale právě tento krok byl tvůrcům vytýkán nejvíce. Originálních misí je totiž poskrovnu.

Když 47 znovu nabude vědomí, nachází u sebe prošlý briefing. Podle něj měl zabít tři lidi a dva z nich už jsou mrtví. Vydává se tak pro skalp zbývající, který má patřit policejnímu inspektorovi. Vzhledem k tomu, že ani původní hra neměla kdovíjak dobře vyprávěný příběh, nepovedlo se na po této stránce kvalitní dvojku navázat ani Contracts. Mise nicméně byly stále zábavné a byla radost zkoušet rozličné způsoby jejich dokončení. Contracts však stále zůstává nejhůře hodnoceným dílem série, zejména z důvodu, že vaří ze stále stejné vody, a to jak koncepční, tak tentokrát i obsahové.

Hitman: Blood Money Tribute
Hitman: Blood Money
Blood Money jsou zatím posledním a také příběhově zdaleka nejkomplikovanějším dílem série. 47 stále pracuje pro Agenturu, po světě se o něm hovoří jako o legendárním zabijákovi, do děje se zaplétají noviny a hrají tu svou roli. Začátek se zdá být poměrně nevinný, mělo by jít o jednu z jednodušší misí, ovšem brzy se ukáže, že všechno je jinak a Hitmanovi hrozí vůbec to nejhorší. Na scéně se objeví organizace zvaná „The Franchise“, jež se snaží být jakousi protiváhou k Agentuře, jen s mnohem temnějšími záměry sahajícími až na samý vrchol amerických politických kruhů. Jelikož nejde o málo, zahájí The Franchise nelítostný boj proti konkurenčním agentům. Z minulých dílů dobře známá operátorka Diana jednoho dne kontaktuje Hitmana se sdělením, že z Agentury zbyli jen oni dva. Nedlouho poté se na scéně objeví starý známý agent Smith, který 47 zadá úkol související s potřením The Franchise.

Stane se však, že Diana také navštíví 47, což se nestává vůbec často, a zatímco mu povídá, jak by mohl na nepřátele vyzrát, píchne mu do těla jakousi injekci, jež se zdá být smrtící. Ještě než Hitman upadne do možná definitivních mrákot, stačí zařvat „Bitch“, což je zřejmě jediný projev nekontrolovatelné agrese v celé sérii. Finální scéna se pak odehrává na hrdinově pohřbu. Hitman směřuje přímo do kremační pece, když k němu přistupuje Diana s ústy bohatě natřenými rtěnkou a políbí 47. Začíná být zjevné, že sérum, které do jeho těla zdánlivě zákeřně vpravila, nebylo smrtící, ale pouze hibernační (takové se již v sérii objevilo), přičemž v Dianině rtěnce je protilátka, jež znovu probouzí do aktivního stavu. Blood Money tak mohou mít dva konce: když hráč nic nedělá, bude Hitman zaživa spálen, je však možné ho i probudit a rozpoutat na pohřbu, kterého se účastní i nepřátelé, krvavé peklo. Diana ještě předtím odchází a zamyká dveře, aby nikdo nemohl uniknout.

Hitman film
Současná móda točit filmy podle herních předloh neunikla ani holohlavému zabijákovi. Jde navíc o jeden z těch projektů, které měly to štěstí, že se dostaly přes náročnou předprodukční fázi až k natáčení. To probíhá právě v těchto měsících a premiéra filmu by se tak měla odbýt někdy příští rok. Roli Hitmana si střihne Timothy Olifant, což mnoho fandů nenese zrovna lehce. Dlouho se totiž počítalo s podle všeho vhodnějším kandidátem na tuto roli – Vinem Dieselem. Ten nakonec z projektu vycouval. Nezbývá než doufat, že ho jeho náhradník dokáže plnohodnotně nahradit, protože hlavní role je v tomto případě nesmírně důležitá.

Hitman Movie Trailer
Budoucnost
Dánské studio IO Interactive se momentálně zabývá vývojem Kane and Lynch: Dead Man, což je podobně na dospělé publikum zaměřená hra jako Hitman. Po jejím dokončení, jež by mělo nastat ještě letos, se dá předpokládat, že se firma patřící Eidosu znovu obrátí směrem ke své nejslavnější značce – Hitmanovi. Nahrává tomu i poměrně otevřený a mnoho otázek otevírající závěr Blood Money. Pro pátý díl snad konečně bude vyroben zbrusu nový engine, protože ten starý v poslední hře jasně ukazoval své limity.