Infernal

Herní sucho zasáhlo počátek roku nebývalou silou, která je i v tomto období spíše výjimečná. Hráči si sice mohli v klidu doplnit resty z minulého roku, ostatní se vrhli na Burning Crusade, ovšem i tak zůstala velká část herní obce ve velkém očekávání. Jak byl leden slabý, tak by naopak další měsíce – a tím myslíme i únor a březen – měly nabídnout slušný přísun kvalitního materiálu. Ochutnávky se objevují již nyní, jako třeba demoverze Infernal od polských Metropolis Software. Je pravdou, že očekávanost tohoto titulu nikdy nedosáhla kdovíjakých výšin, na druhou stranu nikdo příliš nepochyboval o tom, že by další titul tvůrců povedeného Gorky 17 měl dopadnout dobře. My se přesvědčili o tom, že takový postoj byl až příliš u zdi, jelikož Infernal, jakkoliv je tradiční střílečkou, se hraje moc příjemně a fanoušky akcí možná i nadchne.

Hlavní roli dostal Ryan Lennox – správný to drsňák žijící v blízké budoucnosti, který užívá života plnými doušky. Pohodář, řekli byste si na první pohled, ovšem Ryan nemá ledasjakou profesi. Je totiž agentem toho nejvyššího veličenstva, jaké si vůbec dovedete představit. Samotného nebe. Zní to možná až příliš přízemně, ale je to tak. Nadpozemské bytosti na vše nestačí, a tak pod rouškou organizace EtherLight slučují smrtelníky, které pro ně plní všelijakou špinavou práci. Ryan je jedním z nejlepších, ale nerad se vzdává pozemských požitků a pak jsou tu ta jeho nešťastná řešení situací, se kterými si sice poradí, ale tak nějak po svém – netradičně, což se andělům shůry příliš nelíbí. Rozhodnou se tedy Ryana jednou provždy zbavit. Jenže se tak trochu přepočítali. Tenhle borec má vážně tuhý kořínek a především mocného spojence v zádech. Po Ryanových službách všemi deseti sáhlo samo peklo, které má rovněž svou organizaci. Abyss. V zásadě se tak postavíte proti svému bývalému chlebodárci. Kdo by ovšem čekal jasné rozdělení na dobro a zlo, čímž by byl Ryan odsouzen do role jasného antihrdiny, byl by na omylu, jelikož hra nabídne natolik zajímavý příběh, který odkryje nejrůznější zákulisní pletky. V demu jsme z něj zatím příliš neokusili, ale už z výchozí premisy lze očekávat, že na poměry akcí bude nadmíru propracovaný.

Demoverze poskytuje poměrně rozsáhlou úroveň v areálu neustále zasněžívaného kláštera a dle mého soudu dává dobrou ukázku celkové hratelnosti. Především je nutné si uvědomit, že se tvůrci nesnaží konkurovat vysloveně vysokorozpočtovým titulům, jako je Half-Life 2 či F.E.A.R. Pokud k Infernalu budete přistupovat se zdravou skepsí a nepřeháněnými očekáváními, dokáže potěšit. Zapomeňte na volnost. Průchod hrou je natvrdo lineární, ačkoliv některé prostornější lokace dávají jiný dojem. Jakmile však zjistíte, že otevřít se dají jediné dveře, rychle poznáte, která tady bije. Třeba Max Payne 2 na tom byl stejně a jak dobrý dojem zanechal. Stejně jako on, i Infernal je third person akcí, ze subjektivního hlediska pak říkám, že mnohem lepší než třeba český El Matador.

Procházíte tedy místy trochu fádními, místy však rozhodně atraktivními koridory, jež jsou občas přerušeny nějakým rozlehlejším prostorem. Především zde se pak odehrávají přestřelky, v demu takřka výhradně s jakýmisi kybernetickými mnichy. Provedení jsou sice hezky, na druhou stranu bychom čekali větší variabilitu, co se druhů nepřátel týče. To se snad v plné verzi zlepší, ostatně jde jen o modely. Mnohem důležitější je zjištění, že umělá inteligence funguje vážně dobře. Povětšinou stísněné prostory sice nedovolují ukázat jejich plný potenciál (například v kooperaci), ale především jeden na jednoho jsou protivníky více než jen zdatnými. Skrývají se za překážkami, takže jim je často vidět pouze těžko zaměřitelná část hlavy a pokud už se nemají kde schovat, snaží se provádět všelijaké úhybné manévry. Jeden mnich dělal neustále rychlé kotouly do stran, přičemž po Ryanovi ani nestřílel, a trvalo hezkou chvilku než schytal smrtelnou dávku olova. V demu na vás čeká i jeden boss, kterého není úplně jednoduché vyřídit – jeho vyřízení vyžaduje aspoň malou dávku důvtipu. Infernal před vás vůbec čas od času postaví nějaký ten menší zádrhel, jako je nutnost získání klíče pro další postup, dálkové otevření brány či poplachové senzory. Nebojte se však, že by vás tyto momenty zdržovaly – obvykle jsou hned vyřešeny.

Na rozdíl od jiných 3rd person akcí, nesází Infernal na profláklé prvky typu bullet-timu, který byste zde hledali marně. Ryan však čerpá velkou sílu ze spolupráce s peklem. Konvenčním zbraním, ale třeba i shurikenům (vrhací hvězdice) lze díky tomu dodat mnohem mocnější efekt. Další specialitkou je teleport, který slibuje zajímavé možnosti, zatím se s ním ovšem zachází až příliš neohrabaně. Lze si na to však zvyknout, obzvlášť když některé situace bez něj zkrátka nevyřešíte, ale i protivníkům dokáže pěkně zamotat hlavu. Ryan vstřebává energii z usmrcených těl, ovšem nad každou mrtvolou je třeba strávit několik sekund, než se všechno (i náboje a zbraně) „nasaje“. V zájmu svižnosti hry mohla být tato záležitost vyřešena plynuleji.

Jednoznačně musíme vyzdvihnout grafickou položku, která je výborná. Pohyby postav jsou krásně rozanimované, ponurý klášter je vyveden dokonale, hustou atmosféru navíc dokresluje sněžení i další barevně zajímavé efekty. Zkrátka je na co se dívat. Kvalitního vizuálního zážitku si navíc užijí i majitelé podprůměrných sestav. I prachmizerný Athlon XP 2500+, 512 MB RAM a Radeon 9600 Pro docílil slušného framerate v rozlišení 1024×768 a střední detaily, kdy už pokoukání stojí za to. Vedle dobré optimalizace za tuto přednost jednoznačně mohou rozlohou malé úrovně, ale i tak se majitelé starších sestav mohou tetelit blahem, že si zase jednou vychutnají novinku v takřka plné kráse. Infernal za to bezesporu stojí, a to i vlastníkům mnohem silnějších počítačů. Nejde sice o nic světoborného, co by zde už několikrát nebylo, ovšem tentokrát se hratelnost podařilo ustálit na příjemně vysoké úrovni. Vše hezky odsýpá a vy pořád hrajete a hrajete. Za pozornost určitě stojí i příběh, takže na počátku března, kdy má hra vyjít, si ji jistě nenecháme ujít.