Bad Day L.A.

Známe to dozajista všichni. Snad každému z nás se alespoň jedenkrát za život poštěstilo narazit na fenomén jménem “Den blbec”, který nám po celých dvacet čtyři hodin nedopřál ani jediného malinkého vítězství, které by mohlo rozjasnit už tak dost pochmurnou životní etapu. Nic naplat, všichni se s tím musíme poprat sami, i když pár drobných rad nám může pomoci vysekat se z toho nejhoršího a s úsměvem vyčkávat půlnoci. A právě několik takových doporučení nám nabízí i nejnovější titul Bad Day L.A., který vznikl v dílnách profesionálních tycoonistů Enlight Software (Zoo Empire, Restaurant Empire atd.). O tom, že na celý projekt dohlížel “herní úchyl” American McGee, se pak jistě nemusím zmiňovat. Všichni, kdo pravidelně sledujete náš server, jste si měli šanci před měsícem přečíst první dojmy z této hry, které mimo jiné poukazovaly i na další tituly z pařátů tohoto svérázného herního guru. Nicméně měsíc uběhl jako voda a my máme možnost představit vám plnou, ničím neomezenou verzi tohoto titulu, jenž si bere notnou dávku inspirace z kultovního Postalu. Nyní už vás tedy nebudu zdržovat planými řečmi a přesunu se přímo k tomu, co vás donutilo začíst se do tohoto článku.

Těm, kteří se k zmiňovaným dojmům nedostali, připomenu, že v tomto titulu na vlastní „elektronickou“ kůži zažijí takzvaný „Den blbec“, avšak z pohledu smradlavého, břitkým humorem vyzbrojeného bezdomovce Anthonyho. Jak už název napovídá, vaše nejhorší noční můra nabude skutečných tvarů, a to v oblíbeném „městě andělů“, které se na jeden den stane epicentrem pohrom nejrůznějšího druhu. Vaše putování započne na jedné přeplněné dálnici do Santa Monicy zrovna ve chvíli, když vám těsně nad hlavou přeletí obrovské letadlo a havaruje kus před vámi. Do ovzduší a vůbec do celého města se dostane nebezpečná, v zombie měnící látka, jež se na palubě nacházela společně s teroristy. Ti vzápětí obsadí zbídačené město a budou vás doprovázet na každém kroku. Vaši snahu o přežití pak znepříjemní i zemětřesení, které už tak dost zdevastované město rozdělí na několik částí. A když už to bude vypadat na chvilku klidu, z nebe začnou pršet meteority, moře se ohlásí v podobě tsunami, pouliční gangy se pustí do války a tak bych mohl ještě chvíli pokračovat. American McGee zkrátka obdařil tento titul několika různými scénáři, které na sebe plynule navazují a vytváří tak neuvěřitelně chytlavý a vtipný příběh.

Proti všemožným nástrahám osudu nebudete stát sami, nebojte. Titul vám v průběhu hraní nabídne slušný arzenál (od páčidla, přes brokovnici a odstřelovací pušku, až po těžký kulomet umístěný v sanitce), který se vám bude plynule rozrůstat, jak budete postupovat z lokace do lokace. A abyste se necítili duševně osamoceni, dostane se vám i společnosti několika přátel, jako třeba věčně zvracejícího chlapce, nebo radikálního Mexikána s motorovou pilou v prackách. I když to všechno mohlo znít pěkně, vězte, že na většinu problémů, se kterými se ve hře střetnete, vám postačí obyčejný hasící přístroj, který má navíc nekonečnou zásobu onoho hasícího přípravku. Společně s faktem, že vlastně nemůžete umřít (ať už vás zabije kdokoliv, stačí pár vteřin počkat a jste zpátky ve hře s plným počtem životů) se titul obtížnostně řadí někam mezi Bombermana a Tetris, bohužel. Nic už nezachrání ani volitelnost obtížnosti, která jen zvyšuje počet protivníků, avšak neupravuje ani jejich sílu, ani výdrž.

Další nespornou vadou na kráse celého titulu je naskriptování, na které jsme si stěžovali už v demu. S bláhovou nadějí, že v plné hře to snad bude jiné, jsme se na tento počin znovu těšili, nicméně autoři zůstali u zaběhnuté tradice a dál si vás po „herním plánu“ vodí přesně po těch místech, kam chtějí abyste šli a na žádná jiná vás nepustí. Jsem sice ochotný uznat, že při plnění jednotlivých úkolů, kterých je hra plná (pozavírej hydranty, zabij 10 teroristů, zachraň pět lidí atp.) tento systém není tak úplně na škodu, neboť vyznat se v ruinách města je mnohdy i nad síly duševně zdravého jedince. Avšak jakási volnost, kterou nám vývojáři mohli nabídnout, tu zoufale schází. Ale což, nic není dokonalé a chybka se občas vloudí i na ta nejstřelenější místa.

Co Bad Day L.A. ubírá na hratelnosti, bohatě vynahrazuje na vizuální stránce. I přesto, že hra nedisponuje nejnovějším enginem, nebo fyzickým modelem, dokáže na první pohled zaujmout. Plně se totiž oddává takzvané komiksové grafice, kterou jsme měli poprvé možnost spatřit u lehce kultovní střílečky XIII, která se tvářila jako interaktivní obrázková knížka. Dočkáme se tak příjemně, leč hranatě vyvedených postav, stejně jako na chlup stejných domů a nezničitelného prostředí. I přesto ale věřím, že si vizuální zpracování celé hry, společně s vtipnými dialogy náležitě užijete, a zdánlivá absence kvanta polygonů a úchvatných textur vám ani nepřijde na mysl.

Jestli něco scházelo grafice hry, hudba a zvuky to bohatě vynahrazují. Celý titul doprovází poslouchatelný, leč trochu nevýrazný soundtrack, který dotváří dění na obrazovce a dodává situacím šmrnc. Zvuky pak mají svou laťku poměrně vysoko, jak už bývá u nově vznikajících her nepsaným pravidlem. A korunu všemu nasazuje geniální dabing, jenž titul žene do závratných výšin, z kterých si alespoň anglicky nadaní hráči užijí nesmrtelnou vyřídilku naší hlavní postavy, kterou máme možnost slýchat až neuvěřitelně často.

Pomalu se na obzoru rýsují hranice města, slunce zapadá a je čas na finální rekapitulaci. Po dlouhém herním půstu, kdy se na nás sice řítily hry z různých stran, ale vesměs s žádnou originální myšlenkou, titul Bad Day L.A. znovu rozvířil herní vody a zavdal příčinu k debatám. Jsem si jist, že mezi herní komunitou najdeme jak tábor zastánců, kteří na hru nedají dopustit a budou si ji užívat od začátku až do konce, tak druhý tábor, který se postaví za myšlenku, že je to blbost s mizernou grafikou, se kterou nemá cenu ztrácet čas. Já se však musím přiřadit k prvnímu zmiňovanému týmu a prohlásit, že mě tento počin opravdu nadchnul a znovu zavedl do dob, kdy více než na grafice záleželo na hratelnosti. Je tedy naprosto férové, když si ode mě hra vyslouží pěkných 69%.