Call of Juarez

Že umí Češi tvořit špičkové hry jsme se přesvědčili už mnohokrát. To že hry umí dělat i naši severní sousedé taky víme, všichni si jistě vzpomeneme na nadprůměrnou hru Chrome od polských vývojářů Techland. Od stejného výrobce k nám dnes přichází jejich nový počin s názvem Call of Juarez. Už v našich prvních dojmech jsem konstatoval, že se na plnou verzi můžeme rozhodně těšit a bude zajímavé, co pro nás autoři nakonec vytvoří. Čas pro finální rozbor nastal právě teď, ale nepředbíhejme a začněme pěkně postupně.

Divoký západ. Pojmenování pro Ameriku předminulého století, kdy docházelo k osidlování do té doby panenské přírody, obydlené jejich přirozenými obyvateli – Indiány. Stáli tak proti sobě dva tábory, na jedné straně běloch, který svou rozpínavostí a nenažraností utlačoval původní obyvatele, na druhé straně rudý muž, bojující za své území a za právo na svůj styl života. A právě tento dvojí pohled na svět nám autoři chtějí zprostředkovat. Možnost hrát totiž budete mít za dva charaktery. Tím prvním je indiánský mladíček Billy, který si zatím hledá své místo pod sluncem a již brzy se mu kompletně změní život. Tím druhým je jeho strýc – Ray. Drsný chlapík se žhavou minulostí, který hledá útěchu u boha a působí v městečku jako reverend.

the uncle Sigmund should be happy…
Příběh je důležitou součástí celé hry a provází nás jako neviditelná nit. Billy je na cestě k farmě svých rodičů, ovšem několik stovek metrů před ní zaslechne zoufalé volání o pomoc. Než tuto vzdálenost překoná, najde už jen vychládající mrtvoly a jako na potvoru se tam objeví i jeho strýc – reverend Ray. Když ten na něho zakřičí, co to udělal, zpanikaří a s Rayem v zádech vezme do zaječích a po dlouhém úprku a zničení provazového mostu se mu podaří zmizet reverendovi z očí. Ten pokládá synovcův útěk za přiznání viny, opráší své věrné šestiranné milenky a vyráží na lov. Ten nezačne příliš šťastně, při odchodu z kostela zastřelí banda mizerů šerifa, kterého je třeba nejdříve pomstít (náplň singleplayerového dema). Cesty Billyho a Raye se celou hru setkávají a jejich vzájemný vztah se pomalu mění a… dost. To už bych prozradil moc a nerad bych vás ochudil o napětí, jak se bude příběh vyvíjet dál.

Náplň hry je zajímavá, ale jak to vlastně funguje ve skutečnosti? Jednoduše a přitom chytře. V první epizodě se v roli Billyho dostanete k farmě a uslyšíte jen křik rodičů, nevíte tedy co se stalo. V druhé už vystupujete za Raye a jste povoláni dostat se rychle do farmy, že se tam stalo něco hrozného. Přijdete zrovna ve chvíli, kdy se k mrtvolám dostane i Billy a začnete ho pronásledovat. V další epizodě už hrajete zase za Billyho a snažíte se nepozorovaně proplížit a uniknout drsnou a nepřívětivou krajinou. Nejdřív jsem měl strach, jak se autorům podaří začlenění těchto dvou protichůdných osob do hry implementovat, ale byl jsem nakonec překvapen, funguje to poměrně dobře. A je to tak i správné, protože se pravidelně mění styl hry a ta nespadá do zažitého stereotypu a nudy.

one as two
Protože má Billy indiánské předky, vyzkoušíte si na vlastní kůži, jak se takový indián vlastně přírodou pohyboval. Protože je většinu času na útěku, skládá se náplň jeho misí hlavně v tom, dostat se někam pokud možno nepozorovaně. Užijete si plížení, hopsání, přesouvání se pomocí biče i rychlou jízdu na koni. Dojde i na nějaké to střílení, ale nebude ho moc. Hlavním pomocníkem je hlavně zmíněný bič, který slouží nejen k poranění nebo usmrcení nepřátel, ale hlavně se dá omotat kolem stromu nebo větve. Dá se na něm pak přitahovat, oddalovat nebo houpat a dostat se tak třeba přes strom z vysoké střechy nebo překonat proláklinu pomocí větve. Pravdou je, že mise se postupem času stanou trochu nudné a otravné, když budete muset po desáté nepozorovaně prolézt kolem hlídky, jenž pravidelně chodí sem a tam. Mírně nepovedené jsou i hrátky z bedýnkami, které se dají libovolně vzít a přenést na požadované místo. Při součastném skákání totiž bedny vzájemně kolidují, někdy se bedna dokonce ztratí ve větší a celkově je to takový menší opruz. Naštěstí těchto vrstvících úkolů není ve hře moc.

To mise za Raye znamenají 100% obrat. Reverend spoléhá hlavně na střelné zbraně, takže konečně poznáte tu pravou chuť divokého západu. Střílet umí samozřejmě obouruč, každým tlačítkem myši ovládáte jednu spoušť. To hlavní ovšem spočívá v umění rychle tasit kolty a v co nejkratším čase eliminovat nepřátele. To je zde provedeno opravdu zdařile, stačí schovat kolty do pouzder a k jejich vytažení pak stisknout tlačítko pro střelbu. Hra se v ten okamžik přepne do zpomaleného režimu a z obou strany obrazovky se přesouvají zaměřovací kříže do středu. Podle nasměrování pohybu na jednu nebo druhou stranu pak kosíme nepřátele a sledujeme, jak se k nim pomalu blíží kulky. Není tak problém během vteřiny zlikvidovat pět a více protivníků, kteří by nám jinak dali pěkně zabrat. Dalším modem je souboj tváří v tvář proti jednomu nepříteli, po uplynutí limitu musíme co nejrychleji tasit a snažit se padoucha zasáhnout.
A to ještě není všechno. Další možností je rychlostřelba z jednoho revolveru. V praxi to probíhá tak, že Ray jednou rukou drží pistoli a druhou má připravenou na kohoutku, který ihned po výstřelu natáhne. Dokáže tak všech šest ran vypálit v neuvěřitelné rychlosti a udělat slušnou paseku v jakémkoli těle. Nezůstane samozřejmě jen u používání krátkých zbraní, ale ke slovu přijdou i pušky nebo třeba dynamit.

no money, no honey
Už z dema bylo jasné, že hra bude pěkně nenasytný hltoun, který vytěží výkon počítače do poslední kapky. To se v plné verzi jen potvrdilo, pokud si chcete prérii vychutnal na nejvyšší možné detaily a nastavení, připravte si pořádně nabušený počítač. Ten můj už na maximální nastavení nestíhal a počet snímků se vždy pohyboval pod 20FPS. Obrázky povalující se zde v článku jsou dělány na medium nastavení, se zapnutým antialiazingem. V průměru jsem dosahoval kolem 40-50FPS, ve větších lokacích občas kolem 25FPS a hra tak konečně byla bez problému hratelná. Testovací konfigurace: AthlonXP3000+, 1GB ram, Radeon X850XT-256. V této souvislosti stojí za zmínku i neskutečné nahrávací časy jednotlivých epizod, které trvaly i několik dlouhých minut. Naštěstí quick load a save je téměř bleskový, takže těch pár minut na začátku každého levelu si člověk aspoň udělá kafe nebo dojde na záchod. Výborná je i zvuková stránka hry, nad vším se tyčí hlavně excelentní dabing, ke kterému nemám jedinou výtku a doslova jsem si ho vychutnal. Celé putování pak doprovází monotónní hudba, která ke stylu hry padne jako ulitá a působí přirozeně. Ostatně když se zaberete do hry, nebudete ji chvilkami ani vnímat.

Result
Call of Juarez nakonec potvrdilo své kvality a rozhodně nezklamalo, ačkoli se vlastně jedná o budgetový titul. Nabízí hezký příběh odehrávající se v období divokého západu, který přiznejme si to, je ve hrách vidět po čertech málo. I díky tomu dokáže okouzlit krásným prostředím, stabilní hratelností a nezvyklým zpracováním. Nepotěší naprostou linearitou, vysokými hardwarovými nároky a občasnými chybkami. Nabídne i zajímavý multiplayer, který si můžete zkusit v nedávno vydaném demu [378MB]. Na náš trh přichází s českými titulky a za pěknou cenu 499,- Kč. Pokud máte jen trochu chuť zkusit něco jiného, než zatuchlé vesmírné stanice nebo stále se opakující bojiště světových válek, neváhejte a rozhodně vyzkoušejte. V rozhodování zda se právě vám vyplatí hru koupit třeba pomůže i singleplayerové demo [536MB].

Hodnocení: 78%