Prey

Na loňské E3 (2005) bylo představeno mnoho kvalitních a velmi očekávaných her. Mezi first person střílečkami se jednalo především o Hellgate: London a právě Prey. Po pravdě řečeno na první zmíněnou se těšíme přeci jen o něco více. Ale musíme si na ni ještě minimálně půl roku počkat, měla by být vydána tak akorát pod vánoční stromeček. Ale i na Prey jsme se načekali také slušnou dobu. První oznámení tohoto titulu proběhlo již v roce 1997! A to byly obavy nad vysokými hardwarovými požadavky – 3D grafickou kartou. Následně byla výroba pozastavena a relativně nedávno se začalo znovu od nuly. Prey nás zaujalo již po zahrání skvělé demoverze a je zbytečné vás napínat, jak vlastně dopadlo. Skvěle. Pravda nějaké prvky už jsou mezi sci-fi FPS velmi ohrané, autoři však hru dokázali o mnohé novinky obohatit a navíc obléknout do krásně vypadajícího „oblečku“. Pojďme se tedy na jednotlivé stránky hry pěkně detailně podívat, opravdu to stojí za to.

Story

Pouze v mizivém počtu akčních her nejste super hrdinou, který by měl za sebou léta praxe a slovo bolest nezná. V Prey se vžijete do kůže obyčejného indiána Cherokee, Tommyho. Příběh začíná v poměrně nevšedních prostorách – na nechutných a špinavých pánských toaletách, které se nachází v jednom zaplivaném baru. Tommy opravdu tuto putyku k smrti nesnáší, proč tady tedy vlastně je? Zkrátka hospodu rád nemá, ale má rád tu krasavici, která tady čepuje pivo. Už v této hospodě je dobře vidět autorů smysl pro detail. Naleznete tady i různé automaty, na kterých si pochopitelně můžete zahrát pro zpříjemnění chvíle mini hry, ale třeba i jukebox. Na něm není problém si navolit hlasitost i písničku, jenž má vyřvávat po celé putyce. Po chvíli povídání s naší „paničkou“ však začnou dělat problém dva ožralové, popíjející na baru pivo. Takže už zde si vyzkoušíte první boj muže proti muži (respektive proti dvěma chlapům). Krátce poté se však začnou dít sakra divné věci. Nejdříve slyšíte pouze ohromné rány, potom se rozbije střecha a zelené paprsky začnou „vycucávat“ veškeré vybavení této místnosti. Posléze přijdete na řadu i vy, vaše kamarádka a navíc Tommyho dědeček Enisi. Zkrátka vás unesli mimozemšťané. A právě tady začíná pořádná akce. Docela crazy, co říkáte?

Oblíbená gravitace

Od dob vydání Half Life 2 se všichni začali velmi zaměřovat na zpracování fyziky a také gravitace. Té si v Prey užijeme až až. I když v trochu jiném podání než u zmíněného HL2. Žádný Gravity Gun zde nečekejte, to už by byla opravdu velmi silná kopie. S gravitací si zde budeme pohrávat v daleko větším měřítku. Za prvé občas zarazíme na speciální pásy, které vás ohromnou silou přitahují a pokud po nich jdete , můžete na zemskou přitažlivost opravdu zapomenout. Tedy pouze pokud jsou zapojeny do elektřiny. Ztrácely by svůj smysl, kdybyste šli stále rovně, samozřejmě se různě natáčejí a většinu času na nich půjdete v podstatě po stropě. Takže na nepřátele na opravdové podlaze budete koukat (a střílet) nohama vzhůru. Obávali jsme se lehkého zmatení a ztráty orientace, pokud se budete stále přesouvat ze země na strop a na strany. A je tomu tak. Připadáte si jako na horské dráze a po chvíli už opravdu nevíte, kde máte pevnou půdu. Rozhodně však prvek velmi zajímavý, stejně tak jako druhá a podobná gravitační hříčka. Tu si užijete také pouze v některých místnostech a zalíbila se nám rozhodně více. Díky střílením do speciálních tlačítek na jednotlivých zdech okolo vás se celá místnost pootočí. Ve finále to znamená, že jste jakoby v pomyslné kostce, kterou různě otáčíte a vy přepadáváte vždycky na dolní stranu. Právě tímto prvkem také autoři mohli zapracovat do hry určité lehce logické prvky a hříčky, jimiž Prey zajímavě obohatili.

Rozdvojená osobnost

Hodně lidí trpí syndromem rozdvojené osobnosti. Hlavní hrdina, Tommy, to opravdu zná na vlastní kůži. Respektive nedovede se sice rozdělit na dva, aby každý mohl jít jinými dveřmi a na konci chodby se opět spojit, to ne. Spíše může od svého těla kdykoli oddělit duši. Toto rozdělení se nazývá Spirit walking, obdobnou vlastnost jsme měli možnost vidět v Soul Reaver. Zkrátka mnoho úkolů můžete vyřešit pouze jako duch. Stačí stisknout klávesu „E“ a ihned se vaše tělo rozdělí. Vy ovládáte ducha, se kterým se můžete libovolně pohybovat a dokonce i útočit – speciálním lukem. Mezitím co si takhle pobíháte pouze s dušičkou, nesmíte zapomenout na vaše fyzické tělo. V tuto chvíli je totiž nehybné a sakra hodně zranitelné. Zajímavý je způsob smrti, teď myslíme při normálním stavu a v boji. Když vás totiž zabijí, není nic ztraceno a není zapotřebí hned mačkat klávesu F9 pro Load. Jak tedy celý princip funguje? Naprosto jednoduše – dostanete se do nebe (opět v roli své duše) a tady máte určitý časový limit na sestřelení co nejvyššího počtu kolem poletujících jestřábů (či co je to za poletující havěť, ornitologové opravdu nejsme). Jsou jich dva druhy – modří a červení. Za každého sestřeleného tvora modré barvy vám přibude život duchovi, červené symbolizují fyzické tělo. Takže přestože byl Tommy pouze obyčejným člověkem, stal se nesmrtelným. Po pravdě řečeno, nám se tento systém vůbec nezamlouvá. Chybí totiž větší motivace o snahu přežít, protože dopředu víte, že bude stačit pouze chvilku střílet a život je zpět. Při hraní jsme si připadali jako cheateři.

DOOM engine nezklamal

Celé audiovizuální zpracování je opravdu vynikající. Stačí se podívat na okolní screenshoty, i když na obrázcích to nikdy nebude vypadat tak dokonale, jako přímo ve hře. Při prvním pohledu na Prey je patrný engine, na kterém hra běží. Ano, jedná se o výborný DOOM 3 engine. Navíc značně vylepšený – jedná se skutečně o dnešní naprostou špičku. Uvidíme, s čím přijde ke konci roku zmíněný Hellgate: London. Větší část hry se odehrává ze tmy, případně většího šera. Pokud jste se třeba v Doom 3 nebo Quake 4 (a dalších) báli chodit pouze při rozsvícené baterce, tady to bude ještě krapet horší. Kde by také vzal indián baterku, musíte si postačit s chabým světýlkem od zapalovače. Plyn dojít nemůže, avšak ruka po chvíli pálí pěkně, takže doba svícení je také omezena. Celé prostředí je navíc skvěle sladěno s audio stránkou. V průběhu hraní žádnou hudbu skoro nevnímáte, pouze umocňuje atmosféru. Přesně tak se nám to líbí. Hodně často se mezi jednotlivými místnostmi přesouváte pomocí speciálních teleportů a to jsme neměli poměrně dlouhou dobu možnost nikde vidět.

Střílečka s trochou koření?

A výsledný verdikt? Nakonec nás hra ani nepřekvapila, ani nezklamala. Je zkrátka přesně taková, jakou jsme ji očekávali. To znamená, že je jedná o skvělý titul, který můžeme každému hráči FPS doporučit. Mezi její hlavní přednosti patří skvělá hratelnost, zajímavé nápady (s gravitací a teleporty, hra s pouhou duší Tommyho, atp.) a v neposlední řadě také brilantní grafické zpracování. Naopak příliš nás neuspokojil systém smrti, respektive nesmrtelnosti. Do příštího dílu by to také chtělo zapracovat na trošku poutavějším a zajímavějším příběhu a navýšit celkovou herní dobu. Z toho vyplývá, že si od nás Prey zaslouží velmi pěkných 88%. A my už se můžeme zase těšit dál, tentokrát na Hellgate: London.