Rome: Total War – Alexander

Nevím jestli o tom dnešní generace dětí, odchovaná televizí a počítači vůbec tuší, ale kromě těchto dvou světů leží kdesi v prostoru, mnohdy blízko (a přece tak daleko) svět další, plný stromoidních a keřoidních útvarů, který se zvláště v noci halí do temného hávu tmy a vyplňuje svůj i přilehlý prostor zajímavými zvuky. Čtenáři z velkoměst to možná ještě netuší, ale právě se vás snažím uvést do děje popisem přírodního útvaru zvaného les, kde jsem se svými kamarády strávil velkou část dětství. Samozřejmě kromě sbírání jedovatých hub a vraních ok jsme se zabývali i podstatnějšími činnostmi, jako je například hraní si na válečníky – na Němce a Rusy (jo, to tehdy bylo ještě populární), na Vynetua a Olčetrhenda a nebo třeba na Alexandra Velikého a Peršany. No, tím posledním si pravda nejsem tak jist, ale kdokoliv měl někdy podobný sen, ten si ho může částečně splnit hraním Rome: Total War – Alexander, což je název pro datadisk ke známé takticko-strategické herní sérii.

Óóó Alessandro, cuore mio!!
Tisíce a tisíce pátků předtím, než mocný Bojler zahřímal z výšky své urozené šéfredaktorské pozice na věrně poníženého zástupce jeho božské velikosti tady na Zemi, aby už konečně překonal svou lenost velikosti božího Oudu a dodal slibovanou recenzi, odehrával se na Zemi zápas téměř tak veliký, jako právě pisálkova snaha o poražení vlastní lenory. Ve věčně prosluněné oblasti Balkánského poloostrova, více než tři staletí před zrozením známého šoumena a artisty v jedné osobě, se rozvíjela kultura, která nás obohatila například o scénář k filmu Trója, ve kterém hrál sladký Brad… Pravda, i přes svou historickou velikost si občas tehdejší vládcové zablbnuli jako malí kluci, výsledkem čehož byly třeba Peloponéské války a jiné mega akce s totálně vyprodaným hledištěm i jevištěm. Plus mínus toho času se z území, které se dnes smrsklo na velikost trpaslíka, přiřítil král Filip II. Makedonský, udělal sekec mazec a dal to všechno do rychtiku. Bohužel než si pro něj přišla zubatá, tak nestačil dobýt Perskou říši, kterou dnes tak pěkně prezentuje pan prezident Ahmadínežád. Naštěstí měl nadějného synka, který hodlal ve šlépějích svého otce pokračovat. No a kupodivu právě na tomto místě náš datadisk velkolepě začíná.

Náročný šturm přes celou mapu
Jelikož je tady každý chytrý jako rádio, asi nemá moc cenu připomínat, že se Alexandr i přes veškerou svou velikost dožil pouhých 33 let. O to více pozoruhodné je, jak rozsáhlé říše dokázal dosáhnout. Pro hráče série Total War to má ale jeden zásadní důsledek, kterým je zcela jiný herní postup. Jak má neumělá slova lépe pochopit?
Představte si mapku tohoto regionu, přičemž Makedonie se svou nejjižnější výspou, řeckou Spartou, je umístěna v levém horním rohu této mapky. Kromě toho, že si budete muset nejprve poradit s tímto evropským územím, jelikož vás ze severu ještě obtěžují nějaké nepřátelské kmeny, budete muset porazit celou perskou říši s králem Dariem III. v čele. Už tohle samo o sobě zní hodně těžce, jelikož perská říše zabírá několikanásobně větší rozlohu než vaše domovské lány. Cílem hry je ovládnutí třiceti provincií, z nichž několik je pevně daných – ale jejich výběr moc problém nebude, protože musíte zabrat prakticky většinu mapy. Největším problémem a zároveň faktorem, který zcela mění zavedené herní principy z minulých dílů, je limit kol – celou rozsáhlou kampaň musíte dokončit v šibeničním termínu rovné stovky tahů! Komu doteď neopadl úsměv ze rtů, ten by měl přestat tolik hulit…

Než vám prozradím další jobovku, požádám vás o nezbytnou kontrolu vašich kardiostimulátorů. Už beztak velmi náročná kampaň, a to na jakoukoliv obtížnost, dostává na krk další závaží, které vás bude stahovat po celou hru – a tím je ekonomika, už od počátku zápasící s totálním kolapsem. Vzhledem k tomu, že na mapě není absolutně nikdo, s kým by se dala vytvořit aliance a nezajistíte si tak ani minimální oddech, v datadisku zcela chybí možnost diplomacie. To samozřejmě nevadí, zvlášť když všechno ostatní skvěle funguje. Můžete stavět budovy, trénovat vojáky a pokojně rozšiřovat své impérium… Tedy do té doby, než vyprší časový limit a vy zjistíte, že Alexandr umřel v půlce vytyčené cesty. Už v úvodníku ke kampani kromě úkolů zazní návod, jak by měl vypadat váš postup – hektický postup do samého srdce perské říše a ještě dále směrem k Indii. Je jasné, že si tento postup vyžádá oběti, a tím teď nemám na mysli pouze vaši virtuální armádu. Pokud jste na minulých dílech obdivovali možnost vycvičit si armádu podle vašeho gusta a do boje se vrhnout až poté, co máte vymyšlenou dlouhodobější strategii s postupným upevňováním své moci v dobytých územích, budete mít problém, na nic takového není čas. Vaše armáda se bude od začátku zmenšovat rychleji, než budete moci rekrutovat nové posily (navíc ze vzdálených měst), takže postupem času budete muset nakupovat další a další jednotky žoldnéřů. Hektickému tempu podlehla i historická Alexandrova osvícenost a milosrdenství, ve hře budete muset často sáhnout k vybití měst, což vám přinese peníze navíc a omezí na minimum riziko nepokojů v provinciích poté, co je vaše vojska opustí.

Výzva v poli
Osobně mi kampaň nesedla, přišla mi až moc akční a postrádající hloubku, což se na druhou stranu může někomu líbit. Ani její hardcorová náročnost není pro mě, protože zas tak velký hráč série Total War nejsem. Co jsem si ale užil, jsou singleplayerové historické bitvy, které se tady odemykají chronologicky po sobě a představují tak jakousi druhou kampaň. Svou náročnost sdílí s hlavní kampaní, ale nejspíš kvůli svému přesnému historickému podkladu mi přišla poutavější. Klíčem v bitvách proti mnohdy obrovským přesilám je umění správného načasování. Vaše jednotky jsou o chlup silnější než soupeřovy, ale zcela zásadní postavou na bojišti je Alexandrova družina. Vždy jsem byl zvyklý, že jsem generála nechával někde vzadu a do hlavní vřavy ho nepouštěl z obavy jeho ztráty a následného úprku svých jednotek, zde je to naopak. Alexandrova těžká jezdecká družina dává zabrat i falangistům a kopiníkům, kteří jsou jinak pro jízdu postrachem. Samozřejmě je důležité zvládnout zásadní taktiku a dávat si pozor zejména na falangisty, kteří jsou páteří všech armád a dokáží si držet jakéhokoliv protivníka pěkně od těla.

Pokud by vám to bylo málo, můžete si vytvořit vlastní bitevní scénář nebo se raději spojit s kamarády a zahrát si multiplayer. Ten nabízí bitvy až pro osm hráčů, ale také možnost vyzkoušet si historické mise v turnaji až pro čtyři hráče. Každá sada misí má lichý počet map, na kterých můžete v různých poměrech svádět líté boje, přičemž celkově podle jednoduchého principu vyhrává ten s největším množstvím vítězství v jednotlivých mapách.

Vzít, nevzít? Toť otázka!
Kromě výše uvedených faktů je hra po grafické stránce (samozřejmě kromě jednotek) prakticky totožná s originálem, stejně jako řemeslně vyvedená stránka zvuková. Otázkou při koupi tedy zůstává jen to, zda jste hardcorový hráči série a skutečně toužíte po datadisku s výzvou v podobě jediné těžké kampaně za jednu stranu a jen několika málo soupeři, nebo tento kousek raději vynecháte. Osobně patřím spíše do druhé skupiny, ovšem datadisk musím zhodnotit velice kladně – 75% je pěkné skóre.