Timeshift

Cestování časem budilo již odpradávna zájem velké skupiny lidí. Vzpomeňte si sami, kdy jste naposledy zatoužili alespoň na pár minut zastavit čas a užít si tak onu jedinečnou chvíli, nebo naopak čas urychlit, aby vám rychleji uběhla činnost, kterou právě vykonáváte. A to nemluvím ani o všech možných bájných strojích času objevujících se ve filmech, které měly údajně tu moc volně nás přesouvat do dob již dávno minulých, což je však pochopitelně čistý výplod fantazie. V ohledu manipulovatelnosti s časem pak můžeme hlavnímu hrdinovi chystané akce TimeShift v každém případě jen závidět – narozdíl od obyčejných smrtelníků mu totiž byla tato výsada udělena.

Tyto své schopnosti pak poprvé a v plném rozsahu ukazuje v nedávno vypuštěné demoverzi o velikosti necelých 600 MB. Jestliže jste snad tento objemný balík dosud nestahovali, rozhodně by vás mohlo zajímat, co vlastně Timeshift demo obsahuje a jak se celkově hra po důkladném ozkoušení této ukázky jeví.

Abyste tomu všemu rozuměli, Michael Swift, hlavní hrdina hry, ke svým schopnostem přišel víceméně náhodou. Po citové ráně, kterou mu utržila ztráta vlastní dcery, se nechal přemluvit k testování speciálních obleků, které mají právě ono cestování v čase zajistit. Vše se ale již klasicky vymkne z rukou a Swift se tak rázem ocitá v době již dávno minulé, zhruba na začátku dvacátého století. Zde se však nic ani zdaleka nepodobá tomuto období, jak jej známe z vyprávění pamětníků, fotek, obrazů. Ba právě naopak, okolní svět vypadá jak vystřižen z nějakého sci-fi filmu z daleké budoucnosti a celý svět ovládá hlavní záporňák, Kronos.

Do děje vás tak uvede krátká úvodní animace, kde jste přibližně seznámeni s okolím a vašim prvním úkolem, který vypadá jakožto velice slušný rozjezd celé této velkolepé zábavy. Vašim úkolem pak není nic jednoduššího než se probojovat přes rozlehlé zástupy nepřátelských a po zuby ozbrojených jednotek až k jedné podzemní garáži, která by vám měla posloužit jakožto vstupní brána do Kronova království.

Průběh celé této akce pak pochopitelně nebude nikterak snadný a hladký, jak byste si dost možná naivně představovali. Tomu ostatně odpovídá také zbraňový arzenál, jež je vám hned do začátku udělen. Jedná se konkrétně o tři kousky, z nichž první je pouze základní pistolka, druhá rychlopalná zbraň typu Stalker a třetí velice užitečný plamenomet. Počítat je pak třeba jak s primárním, tak i sekundárním módem střelby, což má za následek, že takový Stalker vedle rychlopalné pistole může posloužit k rychlé likvidaci celé skupinky nepřátel, neboť v sobě obsahuje zabudovaný granátomet.

Koho by však zajímaly nějaké zbraně, ač velice šikovně provedené, když nám tvůrci nadělili natolik zajímavou možnost jako je právě již zmiňované posunování časem. Pochopitelně to není poprvé, co se s něčím podobným na herní scéně setkáváme, jakožto příklady úspěšné aplikace podobných možností lze uvést známá dílka jako Max Payne či třeba právě sympatický Princ z Persie, který měl také tu moc s časem dle svého uvážení manipulovat.

Schopnosti Michaela Swifta jsou od zde již zmiňovaných herních hrdinů v mnohém ještě dokonalejší. Co se týče práce s časem, má totiž k dispozici hned dvě možnosti, kterak toho využít. První možnost spočívá v celkovém zpomalení okolního dění, což ale nemá vliv na vaší osobu, tudíž zatímco si hlídači u brány stačí říct sotva jedno krátké slovo, vy jednoduše přeběhnete celou ulici až k jejímu konci, přičemž oni o tom nebudou mít ani sebemenší zdání. Tuto možnost nebudete využívat jen v případě boje, ačkoliv je nutno dodat, že právě v situaci obrovské přesily se podobná schopnost hodí nejvíce. Zpomalovač času vám poslouží i ve chvíli, kdy budete muset otevřít neproniknutelné dveře za pomocí páky a následně jimi prolézt. To vám ale bude znepříjemňovat fakt, že očima obyčejného člověka se brána otevře pouze na několik málo sekund, což se prostě nedá za normálních okolností stihnout.

Ještě užitečnější je pak možnost druhá, spočívající v absolutním zastavení okolního dění, kdy jediným hýbajícím se a normálně existujícím subjektem bude právě vaše maličkost. Tuto možnost pak budete nuceni využít hned na začátku. Cesta k podzemní garáži totiž vede pouze jedna a na ní stojí zdánlivě neproniknutelný, velice hustý a nebezpečný oheň, jež by se obyčejnému smrtelníkovi nepodařilo proběhnout ani ve speciálně upraveném obleku. Také zde existuje jednoduchá rada – prostě zastavíte čas, plameny přestanou pálit a vám tak bude na několik málo sekund otevřena přístupová cesta do další herní oblasti. Podobné možnost pak nejsou pochopitelně neomezené a zpomalování a zastavování času můžete použít pouze ve chvíli, kdy není ukazatel zcela vyčerpán.

Jak jsem již zmiňovala, onen úvodní úkol spočívající v proniknutí do podzemní garáže působí jakožto příjemné rozehřátí či předkrm, po němž by snad mělo následovat „něco více“. Omyl, možná budete po několika málo minutách stejně šokováni jako já, ale ve chvíli, kdy se ocitnete na kraji podzemní garáže, hra končí krátkou reklamou na plnou hru a její obsah, což je tedy každopádně škoda. I v případě, že byste si totiž demo rozhodli projet hned několikrát a to na různé obtížnosti, které jsou zde k dispozici celkově tři, nezabaví vás tato hratelná ukázka na déle než 15-20 minut, což je doba vskutku ubohá.

I přes tento nepříjemný fakt ale za těch několik málo minut stihlo demo potvrdit, že v případě TimeShift se máme tedy rozhodně na co těšit! Cestování v čase totiž poslouží jako velice zajímavé zpestření jinak veskrze obyčejné akce z futuristickým nádechem. K ojedinělému a rozhodně zajímavému konceptu si pak ještě přidejte vyvedené technické zpracování, kdy jednotlivé textury, stejně jako celkově okolní svět vypadají nápaditě a na pohled každopádně příjemně. Co dodat? Těšíme se na druhé čtvrtletí, kdy má TimeShift spatřit světlo světa.